Už jsem v Německu. Začátek Jakobsweg

Název Všerubský průsmyk ve mě evokoval představu strmých skal a prodírání se stezkou vyrubanou hlubokým lesem. Ve skutečnosti jdu skoro po rovince krásně upravenou cestou. V bundě, kterou někdo nechal v lese, bylo i malé překvapení. To je začátek Ostbayerischer Jakobsweg.

Pro plánování denní trasy jsme začal používat stránky jakobswege-europa.de , kde je podrobný kilometrovník ke stažení. Na vyhledání ubytování můžete také využít seznam ubytování uvedený dole jako Spezielle Pilgerunterkünfte. Doporučuji si ho stáhnout a vytisknout, na mobilu se v něm hledá hůře.

Podobný, ale přehlednější seznam je stránkách jakobus-franken.de. Je to lehce nablind, protože tam nejsou kontakty na příslušné penziony a nevím, jestli jsou otevřené nebo ne.

První den v Německu. Seugenhof – Heitzelsberg

13 den 26.8.2024

Značení je krásné, s německou důkladností. A ty krásná razítka skoro v každém kostele! Cestou míjím drobné stavbičky – tady třeba spirálovou kapličku.

Nad každou vsí je upravená vyhlídka. Přesně na kochání.

A na téměř každé vyhlídce jsou usazena krásně malovaná nebo vyřezávaná prkna se jmény zesnulých. I s lavičkami na posezení. To samé bývá u kapliček v lese poblíž vesniček.

Přijde mi to jako nesmírně silné – jste na krásném místě, díváte na svoji vesnici a při tom jste mezi lidmi, které jste měli rádi a kteří měli rádi vás. A víte, že stejně tak na vás budou myslet vaši potomci, až budou večer chodit sem nahoru.

Naučná stezka pro děti

Pro děti tu pořídili naučnou stezku s hudebními nástroji. Vždycky altánek např. s bubínky, otáčivou harfou, varhánkami, gongem – na všechno si můžete zahrát. Nedokážu si představit, že by něco takového přežilo u nás. Ale pro kolemjdoucí je to zábava.

Blíž k městečku přibývají cedule s popisem místních dřevin. Většinou je u ní dotyčný stromek zasazený. Děcka jsou na čerstvém vzduchu a ještě se učí.

Cesta se začíná zvedat. Kde se vzaly tu se vzaly najednou pořádné kopce. Vyškrábu se na Hohenbogen, odkud je krásný výhled jak zpátky do Čech, tak na druhou stranu do Německa. Je tu dřevěná horská chata, ale je teprve kolem 11 hodiny -nemají ještě navaříno.

Nicméně slečna mi donese hovězí polívku za 4 EURA – na tyhle ceny si asi teprve musím zvyknout. A to ta polívka není nic moc, ale je alespoň teplá. Během nějaké chvíle přibývají další strávníci, kteří přijeli autem nebo na kole. Jak se zdá, jsou s cenami v poho.

V Bad Kötzing mají nádherný barokní kostel – světlý a útulný jako dětský pokoj. Je otevřený, volně přístupný a v tuhle hodinu prázdný.

Přijde mi to úplně neuvěřitelné, ta důvěra. Nebo jistota, že v kostele se přeci nic špatného nedělá.

Možnost v klidu posedět a srovnat si myšlenky kdykoli to člověk potřebuje, na místě prodchnutém modlitbami a vděčností, to bych chtěl mít i doma.

V hospodě Lindner Bräu si dobíjím mobil a dávám něco jako karbanátek s bramborovým salátem -bašta.

Dali se tam se mnou do hovoru nějací Němci se psem, který je fakt mistr v loudění. Nenápadně obešel půl hospody a každý mu něco dal! Asi ho štamgasti znají. Zjišťuji, že moje školní němčina ještě není úplně mrtvá a tak je rozhovor docela sranda.

Pokračuji krásným lázeňským parkem kolem vody dál a doufám v nějaký pěkný flíček na spaní.

Cestou mají v zahradě nějaký pozdní druh třešní – jsou podlouhlé a úplně tmavě červené až černé. Pán mi dává ochutnat ty správně zralé, pokouším se vyslovit i správně název je to něco jako mönche kirsche, ale asi mi v krku chybí správná chrčivá hlasivka, fakt to nedávám.

U hráze Bleibacher see se dalo pěkně vykoupat, ale se spaním je to na levačku. U cesty pořád plot nebo hromada lidí se psy. Nakonec přeběhnu ještě lesík a spím v penzionu Wiesner za 30 EUR. Za vyprání a teplou sprchu to stálo. Ráno ještě teplá snídaně a pryč. Ušel jsem asi 34 km

Pilgramsberg

14 den 27.8.2024

Zrovna když jsme si liboval husté značení, tak jsem u velkého kamenolomu zakufroval. Místo abych koukal na značky tak jsem vymýšlel kde by se dala ukotvit higline. Značky šly doleva a já vůl doprava.

A hned mám hezké 4 km navíc, protože jsem to zjistil až když jsme byl dole u drtičky. Vracím se samozřejmě zase do kopce.

Cestou v jednom posedu vidím schované sršní hnízdo. Naštěstí je ještě chládek a vlhko, ale i tak vzbuzují respekt, jak se tam hemží.

Doplňuji si vodu u manželů Völke – mají rovnou u domu patník s kilometry do Compostrely a cedulku Pilgrimfreunde. Dá se u nich i přespat – včera u nich byli 3 Poláci. Škoda že neznám stránky, kde tihle ochotní lidičkové jsou tak jako v Čechách na ultreia.cz. ( vy je máte k dispozici ke stažení)

Konečně si mi povedlo úplně vypnout poslední službu Google, která mi žrala baterii v mobilu a data. Celkem si google na všechny služby stáhl 1,8 giga dat od doby co jsem vyšel! Kéž bych jim to mohl naúčtovat!

Moc se netěš

Cesta teď prochází nějakou rezervací, všude cedulky aby člověk sekal latinu a nerušil tvory v lese. Kopečky se trochu zmenšily a je příjemný chládek. Autor trasy si zjevně myslí, že vynechat jakoukoli vyhlídku by byl smrtelný hřích a tak trasa vymetá každý hezčí koutek i za cenu neustálého lezení nahoru a dolů.

Těším se na Pilsgramberg, má tam být ubytovna pro poutníky. Ale jak to bývá, když si člověk něco představuje, tak je to nakonec úplně jinak.

Věkovitý kostelík Sv. Uršuly je sice ještě otevřený, takže mám pravé Pilgerstempel z Wallfahrtskirche (poutní kostel) a nádherný výhled od kraje, ale to je tak všechno. Přilehlá fara i s ubytovnou jsou zavřené. Nakonec jsem ukecal starší paní v penzionu Schönen Aussicht, který je sice taky zavřený, ale za dvacku cash mě tam nechá přespat v kamrlíku a ráno ještě dostanu pašáckou snídani! Mají ve městečku dole řeznictví a tak mám prvně v životě hemenex, kde je víc šunky než vajíčka.

Kolem Donau

15 den 28.8.2024

Tak tahle snídaně mi vydržela skoro do večera. Čekal jsem, že už půjdu kolem Dunaje jak název dalšího městečka Wörth an der Donau napovídá, ale chyba lávky. Cesta vede „hřebenovkou“ po kopečkách cca 5 km od Dunaje, který se tady kroutí jako had. Občas je zdálky vidět, ale z koupání nebude nic.

Držet se správné cesty teď vyžaduje plnou pozornost. Musím se zastavit skoro na každé křižovatce a najít další značku, i když se zdá, že je směr naprosto jasný. Teď jsou značky na stromech jen namalované, asi kvůli rezervaci. Ale jak strom roste a kůra se loupe, nejsou vždy zřetelné. Výborné je, že když označkovaný strom musí porazit, tak nechají vysoký pařez i se značkou.

Fakt obdivuji lidi ze seznam.cz, jak tuhle aplikaci naprogramovali. Člověk stojí v bavorském lese na křižovatce pěšin a přesto ukáže skoro na metr, kam jít.

V noci se mi stále zdají příšerné sny, jako vždy při začátku jedenáctidenní vipassany. Buďto se hlava na cestě uvolňuje stejně jako při intenzivní meditaci, nebo to souvisí s bolestmi v nohách.

Ale tlapky už se vylepšují, paty mám skoro vyhojené a puchýře jen mezi palci a ukazováčky. Tělo se přizpůsobuje, jak jsme čekal. Už jsem prostě Pilgrim i když někdy jdu jako Penguin.

Kde ten Dunaj je?

V Bach an der Donau nakupuji jídlo a začínám se poohlížet po nějakém spaní. Najednou je v cestě zasazený široký trubkový rošt, vysoký plot a brána do nějaké Wild tiergarden.

Lámu si hlavu co to může být – lovecká obora! Napravo nalevo zem rozrytá od divočáků, sem tam otisky kopýtek v blátě na cestě. Tady cedule, že sem jezdil střílet šelmy ministerský předseda, pak zase nějaký král kance, kousek dál lovecká chata se širokou verandou. Lákavá, ale ta rozrytá zem napovídá, že by to asi nebyl nejlepší nápad.

Jak se stmívá, tak mažu pryč co to dá. Fakt mám trochu nahnáno. Konečně je po pár kilometrech v kopci druhá brána a – golfový rezort. Všude po greenech ještě spousta hráčů, vysoké ploty a pár míčků v příkopě.

Na spaní to tady nevypadá a žene se bouřka. Ještě pár kiláčků a hele, nedokončená prázdná stavba. Při usínání koukám na vzdálené blesky a spinkám hezky v suchu. Ušel jsem asi 37 km.