Paraziti pod kůží. Postřehy o působení obchodních řetězců

Při putování Francií mě zarazila jedna věc. Jakmile byl u městečka nějaký super hyper obchoďák, vždy v něm chyběly pekárničky s čerstvým pečivem, masny, zeleniny a vůbec drobné provozovny dodávající čerstvé a dobré jídlo. Hodně často byl zavřený i kostel. Jediné co zůstávalo byly sportbary a sázkové kanceláře. Jakoby mělo město pod kůží parazita, který ho vyžírá zevnitř.

Zmar v Čechách. Tady už paraziti přemohli hostitele

Rozdíly mezi městečky s a bez obchoďáku ve Francii, Španělsku i Švýcarsku byly vidět naprosto jasně. Fakt, že obchodní řetězce doslova zválcovaly český stát, se mi naplno ukázal až po návratu z Compostely. Dokud jsem byl doma a neměl srovnání, tak mi to připadalo normální.

Nejsem sám, kdo si tohoto chování řetězců všiml. Krásně ho popsal Terry Pratchett v knížce Sekáč. Jen jeho řešení skrz nemrtvého mága, kterého jediného obchodní dům nemůže zabít a proto ho on může zlikvidovat, je téhle zemi a tomhle čase nepoužitelné.

Ono totiž nejde jen o ceny jednotlivých „potravin“.

Obchodní řetězce z města( a celé země) vysávají krev

Krví myslím oběživo. Drobní podnikatelé – pekař, řezník, zelinář – maximálně využívají místních zdrojů. Peníze, které jim zákazníci, t.j. obyvatelé města donesou, dají zase v tom městě a okolí do oběhu.

Nakoupí a na místě zpracují suroviny, výpěstky od okolních zemědělců, odebírají proud od místní elektrárny. Starají se o svoje provozovny, aby byly pěkné a lidi tam rádi chodili. K opravám používají místní firmy. Protože drobných provozoven stejného zaměření bývá ve městě víc, je cílem drobného podnikatele mít nejlepší produkty v daném místě. Jinak nepřežije. Důsledky:

• Peníze zůstávají v dané oblasti, jen se v ní točí
• My zákazníci se rozhodujeme podle kvality, ke komu půjdeme pro zboží
• Vznikají další drobné služby a provozovny, protože je daná oblast uživí

Obchodní řetězce mají optimalizované peněžní toky a zisk různými cestami převádějí tam, kde je to pro něj nejvýhodnější.

Cílem řetězců není nabízet nejlepší produkty, ale jediné produkty, které se dají koupit.

Proto prvotním zájmem je likvidace konkurence. Nejdříve tedy oblast bombardují letáky se slevovými akcemi. Lezou všem do mobilů: “ stáhněte si aplikaci, dostanete slevu!“

Zákazníci, rozhodujte podle slevy v barevném katalogu, ne podle toho jak potraviny chutnají. Maximálně ceny srovnejte s akcemi jiného řetězce. Ale víte co? Ten většinou vlastní stejná firma. Nemáte tudíž srovnání s opravdovou konkurencí a jdete nakoupit za jimi diktované ceny, protože nevíte, jaká je opravdová cena!

Pak se diví celá republika, jak je tady draho.

Slevy se přece dávají jen na zboží, které má nějakou vadu nebo je těsně před expirací. Takže teď je vadné všechno?!?

Důsledky:

• Peníze zákazníků odtékají z oblasti pryč. Ta samozřejmě chudne.
• Zákazníci jedí hnusy, které ale dlouho vydrží a z logistického hlediska jsou optimální.
• Během roku nebo dvou zmizí ostatní konkurence, lidi si musí nakoupit auta – jinak se do obchodu nedostanou a musí akceptovat vysoké ceny.

Proč si to necháme v Čechách líbit?

Protože si nás uvařili postupně jako žáby. Když dáte žábu do horké vody, okamžitě vyskočí ven. Když ale vodu se žábou postupně zahříváte, zmalátní, otupí a umře.

Vzpomeňte si! Kdy jste v Čechách koupili opravdu zralou zeleninu nebo ovoce? Aby vonělo a při zakousnutí jsme měli plnou pusu vynikající chuti? Kdy jste si koupili čerstvý křupavý rohlík a ne rozmražený Andrejův polotovar? Nebo alespoň kuře, které by se vám při pečení nesmrsklo na polovinu?

Dají se paraziti odstranit?

Bohužel se tady rozrůstali 30 let. Ale cesta je.

Musíme změnit legislativu, aby přestala nahrávat řetězcům

V okolních zemích, Švýcarsku i Francii to zjevně jde. Tady je drobný podnikatel první terč rádoby politiků a už se to nedá svádět na socialistické myšlení. Pro komunisty byl svobodný drobný podnikatel největší nepřítel 50 let a to zůstalo i po sametové revoluci.

Jestli chceme mít dobré a levné jídlo, stačí najít takové zástupce, kteří mají opravdový zájem na rozvoji drobného podnikání. A ty zvolit a kontrolovat.

Uvědomte si. Jsme to, co jíme.

Jde o naše zdraví, Naši spokojenost. Neexistuje žádný důvod, proč máme konzumovat věci jen proto, že na nich řetězce vydělávají. Ve chvíli, kdy do ceny nákupu započítáme i vlastní dopravu, vyjde nákup rohlíků v pekárně vedle levněji, i když jsou o korunu dražší. Stačí pro ně skočit pěšky.

Nedělejte řetězcům pitomce, kdy si pro nákup do velkého centra přijedeme a ještě si ho sami na samoobslužné kase namarkujeme místo abychom si zašli do voňavé pekárny a nechali se obsloužit.

Vyhledávejte farmáře a prodeje ze dvora kolem sebe. Když už jsme si museli kvůli nákupům sednout do auta, tak se vyplatí zajet pro mléko, zeleninu a maso tam, kde vyrostlo.

Dívejte se na původ jídla. Jakmile v pekárně vidíte: „vyrobeno z mraženého polotovaru“ hoďte jim to na hlavu a jděte jinam.

Vařte si doma. Sdílením jídla sytíte duši

Vykašlete se na polotovary. Uvařit jednoduché syté jídlo za málo peněz není raketová věda. Existuje spousta kuchařek, kurzů, podcastů a aplikací, kde získáte ověřené informace.

S láskou připravené jídlo, sdílené s celou rodinou, pomáhá životu.

Proč myslíte, že ČR vede v počtu rakoviny tlustého střeva a trávicího ústrojí? Protože je spousta věcí, které se prostě strávit nedají! To, že mě „jídlo“ z řetězce nezabije rovnou na místě, neznamená že je mému zdraví prospěšné.

Přání na konec

Opravdu bych nám všem přál, abychom se se sousedy sešli v pátek na trhu, vybírali si z 50 druhů místních sýrů, uzenin, čerstvé voňavé zeleniny a úžasně křupavých ještě teplých baget, chlebů a rohlíků.

Tak jako to dělají ve Francii nebo Španělsku.

Abychom si mohli dát po ránu vynikající espresso nebo kávu z mlékem a k tomu čerstvě upečený croissant, křehoučký, vonící máslem a tak lehký, že si ho na stolku musíte přidržovat, aby neodletěl. To bych nám všem vážně přál.