Všerubská cesta. Z Plánice na hranice

Postel pro poutníka Obytce

10 den 23.8.2024

Cesta z Nepomuku už je na kukačku. Krásně se vlní, pořád je na co koukat. Zajímalo by mě, proč jsou městečka, kde se má získat razítko, vždycky na kopci. Jako Plánice. Razítko dostávám v místním Muzeu Františka Křižíka. Dávám malý oběd před sámoškou a pokračuji na Klatovy.

Zdejší lesy jsou takové zádumčivé. Méně smrků, hodně buků, studánky. Je také vidět, že se místní myslivci starají o zvěř i ptáky. Ale co přikrmují celými bochníky chleba?

Mám na dnešek domluvené spaní u paní Edlerové v Obytcích. Mapy.cz mě posílají zkratkou, jenže zase mi chcípnul mobil. U pomníku otce a syna Suchých jsem špatně odbočil a vyrazil do kopečka, kde mě nějaká hodná paní nechala chvilku na zahrádce mobil dobíjet.

Takže zpátky k pomníku. Suchých měli hospodu a za války nechali půlku vesnice poslouchat zakázaný londýnský rozhlas. Jenže sousedka, co měla druhou hospodu, je napráskala gestapu, které je v Drážďanech popravilo. Rád bych věděl, jak se jí po tom udávání spalo.

Kousek od pomníku mě našla švagrová paní Edlerové. Mají v novostavbě extra komůrku pro hosty. Pán šel do Santiaga z Francie, já jsme první poutník, který u nich spí. Bylo to naprosto úžasné, dokonce i s opečeným buřtem! Moc děkuji. Ušel 34 km.

Na Koráb

11 den 24.8.2024

Spalo se mi báječně, značka byla hned nad vsí, takže včerejší bloudění bylo zbytečné.

Kydlinská křížová cesta

To je něco, co rozhodně stojí za vidění. Udělal ji místní umělecká kovář pan Trefanec. Je přímo součástí Svatojakubské cesty, na krásném kopečku, a vede k zamyšlení.

V Klatovech jsme už kolem osmé hodiny. Staví před nimi nový kruháč, všude plno dělníků. Než bych stavbu obcházel, tak to vezmu metr vysokým kanálem skrz násep.

Cestou do města míjím Maruščiny perníčky – ta vůně jde přes celou ulici. Dostávám kafe a perník, kupuji ještě pytlík perníkových srdíček na cestu. Škoda že nedělá taky perníkové mušličky, když je přímo na Svatojakubské cestě.

Klatovy jsou plné zábran, má tady být nějaký cyklistický závod. Na náměstí vidím známého-poutníka z Třemšína, hulákám na něj, ale neslyší. Asi se uvidíme až ve Všerubech.

Ve infocentrum jsme dobil mobil, dostal razítko a cestou z města si vyzvedl objednaný tarp -má to být úžasná kombinace pláštěnky a přístřešku na spaní. Stojí skoro 3.000,- Kč, tak jsem zvědavý jak bude fungovat.

Je příšerné vedro, dávám si na místním koupališti 2 kofoly a přiměřeně příšerný smažák. Jediné jídlo až do večera.

Ve Vílově a pak Úsilově si říkám o vodu, jdu úplně splavený. Vylezl jsem si na Koráb. To je kopec s vysílačem nad Kdyní. Turistická chata se opravuje, spím pod jabloní s výhledem na Kdyni. Po setmění sem tam něco dupe, lítá spousta netopýrů, ale jak jsme utahaný, tak spím jako dřevo. Ušel asi 30 km

Skrz Všerubský průsmyk

12 den 25.8.2024

Děsivý výpočet na Korábu

Kousek od spaní najdu další patník Svatojakubské cesty. Do Compostely už „jen“ 2.836 km. No těbůh. Rychle počítám. Na Všerubskou trasu, což je podle Ultrei 205 km+ cesta do Prahy dalších asi 70 km jsem potřeboval 12 dní, to je denní průměr 22 km.

Zbytek cesty tímhle tempem ujdu za 4 měsíce! Musím přidat, jinak mě zabije buďto vlastní žena nebo kolegyně ve firmě, kterým jsme slíbil 3 měsíční nepřítomnost.

Sbíhám do Kdyně. V místním Infocentru je úžasný pán. Zná tady všechno a všechny, což dokazuje při rozhovoru s paní, co se přišla zeptat na lidi, se kterými se setkala před 30 lety. Fascinující.

Dobíjím mobil, dělám ještě pro jistotu seznam německých městeček, kterými musím projít a dostávám pytlík rajčat na cestu!

Ve Všerubech kupuji u Vietnamce půlku chleba, kus sýra a májku a vzhůru do Němec. Každou chvíli na mě někdo huláká z auta. Až po chvilce zjišťuji že to není “ Kam lezeš, vole“ ale „Bueno camino!“ O moc příjemnější.

V hospodě mají Pilgrim menu! Bohužel, jako skoro všechny německé hospody během cesty, je teď zavřená. Zašívám se na noc v lese do nějaké kůlny se dřevem. Ušel asi 26 km.