Jak píše nesmrtelný William Shakespeare:“ Co je po jméně? Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně.“ Jakmile se jednou vydáte na cestu, nazývají vás poutníkem, cizojazyčně pilger,pèlerin,peregrino. Naučte se na tyhle oslovení slyšet.
Navíc je fajn, když dokážete místním lidem odpovědět na pozdrav v jejich rodné řeči. Rozhodně vám to pomáhá, když hledáte nocleh nebo sámošku. Taky je fajn, když umíte poděkovat a rozloučit v řeči země, kde jste. A pokud umíte dny v týdnu a napočítat aspoň do pěti, jste za hvězdy.
Jakmile přejdete německou hranici, je najednou z poutníka der Pilger a jdete po Pilgerweg, Jakobsweg, respektive Jakobusweg.
Trvá mi nějakou dobu, než si na to nastavím uši, protože krajová výslovnost je oproti školní němčině místy úplně jiná.
Slovíčko je to ale velmi užitečné, protože hledáte Pilgerherberge nebo Pilgerunterkunft, případně Pilgermenu v hospodě.
Zdravíte se pořád, nejenom na cestě v lese. S neznalostí místních zvyků mi to přijde jako taková loterie. Žádné Guten Tag. Starší lidi zdraví většinou většinou Grüss Got nebo jen Got, mladší Servus nebo klasicky Helou. Ale odhadnout kdo patří do které kategorie! Většinou stačí úsměv a kývnout hlavou, hlavně když vás míjí na kole.
Jak se blížíte Kostnici, začne se mluvit o Via Jacobi nebo Saint-Jacques weg, podle toho, jak se mluví v jednotlivých oblastech. Když lezete po kopečkách, což v německé části Švýcarska skoro všude, tak k předchozím pozdravům ještě přibude Grüssly.
ve Francii se z Pilger stává pèlerin. Slyšel jsem pro poutníky i výraz Jacques – Žakís- jako Jakoubek. A jdete Pèlerinage de Saint Jacques de Compostelle nebo Chemin de St Jacques
Už ve Švýcarsku se mi stávalo, že se ke mě přihrnula starší dáma a chtěla si povídat o cestě, případně vykládala o své zkušenosti s putováním. Ve Francii z toho bylo skoro pravidlo.
Bohužel málokterá mluvila anglicky, ale všechny mluvily s nadšením a velmi rychle. Ale jak padlo St Jacques, stačilo s úsměvem přikyvovat a konverzace běžela jedna báseň. Někdy jsem si připadal jako kominík, na kterého si lidi sahají pro štěstí.
Legrace je, jak s tímhle jednoduchým pozdravem Francouzi nakládali. Někdy vám to půvabné Francouzska přímo zazpívala, jindy to jen tak zavrčelo jako Džour. Občas stačilo jen Bon, protože se k tomu připojuje ještě podle denní doby soir /sár (večer) apod. Sem tam na sebe na cestě zavoláme Salut, ale pravidla zdravení pro mě zůstávají nejasná jako v Německu.
A hlavně cyklisti, kteří po polňačkách spíš létají než jezdí, řvou Hey! V té chvíli bylo lepší hledat nejbližší díru v křoví než lovit v paměti optimální odpověď. České jadrné slovo se sice nabízelo, ale zásadně jsem ho nepoužíval.
Tohle bylo opravdu zajímavé. Čím víc jsem se blížil Španělsku, tím přibývalo uliček s tímhle názvem. Často to byly „výpadovky“ správným směrem od místního kostelíčka do Santiaga de Compostela. Hodně často v nich byly sochy Sv. Jakuba a různá přání na cestu od místních lidí.
Santiago znamená svatý Jakub a compostela je odvozeno z Campus Stellae – Mléčná dráha. Putujete tedy po hvězdách ke Sv. Jakubovi.
Já jsme šel Camino del norte po severním pobřeží Španělska. Na výběr ovšem máte více než 10 tras, kterými se ve Španělsku do Santiaga dostanete. Mají vesměs poetické názvy a jsou velmi dobře popsané např. na stránkách Ultreia.cz
Se staršími lidmi se zdravíte Buenos Dias většinou dopoledne, odpoledne Buenos tardes nebo Buenos noches večer. Často si při míjení na cestě řeknete jen Hola (ola) jako Ahoj.
Místo Na shledanou v příslušném jazyce padalo často ve všech zemích přání Buen camino. To na vás lidi volají z kol, aut i jiných dopravních prostředků. Považuje se za slušné aspoň poděkovat nebo zamávat zpátky.
Zdravení, s úsměvem a přáním dobré cesty, to mi chybí. Taky to, jak se vám lidi snaží pomoci. Doufám že se na Camino brzo vrátím.